Heinrich del Core - Jupí, moje žena bude babička!

Když Heinrich Del Core ve svých červených botách vypráví příhody z každodenního života, člověk by nejraději vykřikl: "To přece není možné! To si vymyslel!" Jenže všechny tyhle situace, u kterých se smějeme nevěřícně a od srdce, opravdu zažil. Heinrich Del Core je magnet na bizarní každodenní momenty, které pak předvádí s nenapodobitelným a vtipným šarmem.

A teď nastal ten okamžik: Heinrich bude děda. Nebo jinak řečeno - jeho žena bude babička! Nová situace obrátí všechno naruby. Ze dne na den je Del Coreův svět jiný. Kupuje kočárek, který stojí tolik, co dřív moped a dnes Thermomix. Stahuje pro ženu aplikace o miminku a peče na rodinné kávové dýchánky mateřský koláč. Pak se ještě koná svatba - ekologická a veganská. Jenže radost se nedostaví, když má člověk házet na novomanžele neloupanými celozrnnými rýžovými zrny.

U prarodičů se ale mnohé problémy rozplynou samy od sebe. Příklad: ložnice. Kolikrát přerušily klidný spánek studené nohy manželky, věčný boj o peřinu nebo to, že manžel hlasitostí a tlakem vzduchu konkuruje listofuku. Když přijede vnouče na víkend, musí Heinrich prostě vyklidit pole.

Sebevědomí tím samozřejmě trpí. A nezní "děda" taky strašně staře? Vlastně se cítí pořád mladý - kromě rána, kdy vstává. Tehdy klouby občas vydávají různé zvuky. Ale žena ho vždy znovu povzbudí: "Heinrichu, ty jsi fakt v kondici". Ona si s novou situací zdá se poradit mnohem lépe. Říká: "Být babičkou je jako být mámou - jen hezčí". Stárnutí ji nikdy netrápilo. Jednou nechala dětem lístek: "Jsme na hřbitově". A Heinrich pod to dopsal: "Ale vrátíme se".

Navzdory všem změnám život jde dál - a přináší nové příběhy.