Moje první nesmrtelnost. Seans / Studio Wachowicz/Fret

dajte dětem jazyk, ale neučte je vašich veršů
dajte jim pohyb, ale nedovolte jim cvičit staré tance
dajte jim zvuky, ale nehrájte jim vaši hudbu
dajte světlo, ale nedávejte jim obrazy
a především, než poprvé otevřou oči, spálte všechny fotografie

Snažíce se odmítnout jakýkoli obraz a jakýkoli příběh, nejsme schopni vyjádřit, jak moc se "Moje První Nesmrtelnost" vděčí postavě Agnes, hrdinkyni románu Milana Kundery "Nesmrtelnost". Zároveň se nesnažíme skrývat, že Seans vznikl z fascinace díly Francescy Woodmanové, fotografky a performerky, která poznání průhledné jako fotografická membrána Bytosti učinila smyslem jak svého krátkého života, tak své náhlé, svobodně zvolené smrti.

V oblasti optiky je průhlednost fyzickou vlastností umožňující průchod světla materiálem bez rozptylu. Průsvitnost je jednou ze základních vlastností kapalin — látek schopných propouštět světelné paprsky skrze své nekonečné vrstvy. Pojmem opačným je zakalení. Když se rodíme, naše tělo se z osmdesáti procent skládá z vody. Naše průhlednost se rok od roku zmenšuje, jako bychom, odcházejíce od zdrojů k světlu, se stávali zakaleni.

V "Moje První Nesmrtelnosti" sestupujeme do hloubky pomíjivosti a průhlednosti našich těl — všech těl — a zároveň jejich zachovaného obrazu, jejich věčné (ne)přítomnosti, kde se Eros a Tanatos splétají v jedno. Nevěříme věku fotografie, věku práce světla, který se rodě přinesl největší zločiny v dějinách lidstva a jakoby nevědomě je zachoval pro potomstvo, pro bezprecedentní modloslužbu zla — a modloslužbu dívání se na jeho obraz bez konce, jako by naše dívání nahrazovalo samotného boha.

A pokud se skládáme z řady na sebe navazujících vrstev, obalů, pokožek, jejichž splétání vnímáme jako vlastní tělo — fotografie tyto vrstvy stahuje. Rozřezává to, co nesprávně bylo slepeno dohromady.