Kettensegen im Greis-Saal - Erstes Allgemeines Babenhäuser Pfarrer(!)-Kabarett

Egon Krenz byl za Ericha Honeckera přibližně v takové situaci jako princ Charles za královny Alžběty II.: většinu života strávil číháním ve stínu. Friedrich Merz zase musel čekat na kandidaturu na kancléře celou jednu Angelu Merkelovou - subjektivně tedy věčnost. Nástupnictví musí být ošetřeno.

Katolíci věří, že jejich kněz získal svou pracovní kvalifikaci - svěcení - přímo od apoštola Petra prostřednictvím řetězu požehnání, který není přerušen přibližně 1 992 let. To zní samozřejmě šíleně, a proto se to popisuje pojmem "apoštolská sukcese" - protože latina bývala kdysi zhruba stejně supermoderní jako dnes slovo "algoritmus": něco tajemného, čemu nikdo pořádně nerozumí, ale všichni jsou přesvědčeni, že je to nejspíš nesmírně důležité. Papežské volby jsou toho dobrým příkladem: starci se zavřou do pestře vymalované kaple a pustí se ven teprve tehdy, když komorník v legrační uniformě spálí hlasovací lístky spolu s chlorečnanem draselným, aby vznikl "fumus albus" - tedy bílý dým.

Kdo se teď povýšeně usmívá, velmi se mýlí. Staromódnost je podceňovaná zbraň - mohla by být třeba meteorem, o který se roztříští Muskovy marťanské rakety. Kdo nastoupí po Donaldu Trumpovi? Goofy? Nebo pro změnu zase normální člověk? Svět nemusí být stále hloupější jen proto, že se stále točí.

Ve svém 17. programu se "Erste Allgemeine Babenhäuser Pfarrer(!)-Kabarett" ptá, kolik síly se skrývá v odporu vůči modernosti. Pokud vás při tom napadne ekologická stopa vaší babičky nebo okolnosti vašeho prvního francouzského polibku - jste pravděpodobně na správné stopě.