V rozkvětu mého opotřebení - Michael Ranz

Když jsem byl mladý, bylo všechno jinak! Tehdy byly singly ještě z vinylu, ne z beznaděje. Mohl jsem si pamatovat všechno, ať se to stalo, nebo ne. A "nezdravé" bylo jen jiné slovo pro "chutné".

Mezitím jsem všestranně nezainteresovaný. Než se zase rozčílím, raději mi je všechno jedno. Úplně mě nezajímá, kdo v nějakém filmu umře - hlavně aby pes přežil! Od chvíle, kdy si představuji, že politikům z úst vylétávají mýdlové bubliny, je to aspoň něco na pohled. Dnes už vím: malý polední spánek je jako by se den posypal sýrem.

Život je příliš krátký na to, aby byl smutný. Musíme se více usmívat - to lidi znepokojuje. Michael Ranz si v pátém svém sólovém programu nechá od Tobiase Saalfelda opět hodně slov vkládat do úst. Dvě hodiny cvičení v úsměvu, smíchu a chechotu - profesionálové si mohou také pištět, řehtat, jásat a pleskávat se po stehnech.

Mimochodem: když si malí lidé otevřou deštníky, vypadají jako houby.