Selig

Když Selig v roce 1994 vydali svůj debutový singl "Sie hat geschrien", vzbudilo to velký rozruch. Směs grunge a rocku s německými texty - to ještě nikdo nedělal. "Pamatuji si, jak jsme tehdy sedávali v Lehmitz a filozofovali - že musíme prorazit cestu pro rock'n'roll, že musíme být nápadní a vynikat," vzpomíná s úsměvem Jan Plewka. "Vyrazili jsme s opravdu velkým sebevědomím, nic nám nemohlo ublížit. Byli jsme jezdci Apokalypsy." Debutové album produkované Franzem Plasou přineslo kapele brzy poté komerční průlom - s nepřetržitou rotací v hudební televizi, vyprodanými koncerty a cenou Echo.

Co následovalo, je klasický rock'n'rollový příběh: u výrazně psychedeličtějšího druhého alba "Hier" kapela ještě slavila nový rockový život, ale pak ji převálcoval vlastní úspěch. Krátce po vydání třetího alba "Blender", natočeného v New Yorku s výraznějším příklonem k popu, opustil zpěvák Jan Plewka kapelu po hádce. V roce 1999 Selig oznámili rozchod.

Devět let se Jan Plewka, kytarista Christian Neander, baskytarista Leo Schmidhals a bubeník Stephan "Stoppel" Eggert věnovali jiným projektům, než v roce 2008 oznámili comeback. Od té doby se Selig daří lépe než kdy dřív: alby "Und endlich unendlich" (2009, zlatý status), "Von Ewigkeit zu Ewigkeit" (2010), "Magma" (2013) a "Kashmir Karma" (2017) se třikrát dostali do německé top 10. Zúčastnili se Bundesvision Song Contest, znovu nahráli písně z kapelní historie pro album "Die Besten (1994-2014)" a pro kompilaci "SELIG macht SELIG" požádali přátelské muzikanty - Wolfganga Niedeckena, Johannese Oerdinga a Olliho Schulze - aby jejich písně nově interpretovali.