Botticelli Baby

Flash! Trip! Kick! Dát si živou dávku Botticelli Baby znamená zpocené vlasy, svalovou horečku druhý den a permanentní úsměv přilepený na tváři! Jak se na to připravit? Vůbec! Přijdeš, jak jsi, a necháš to prostě jet!

Aby ten divoký zvuk dostal to, co lze popsat jen jako směs jazzu, punku, blues, folku a popu, je potřeba přesně sedm ingrediencí. V podobě muzikantů a jejich nástrojů!

Když tahle kapela nastoupí na pódium, je to čistý trans. Sedm chlapů funguje jako pevně sešitý celek - nezničitelný, a přitom extrémně chaotický. Každý nástroj přináší svou individuální sílu a žene celý vůz na misi extáze někam na cizí planetu! Kde přesně - to po koncertě stejně nikdo neví...

A pak to najednou bouchne! - a začne ovocný zvukový chaos, který se náhle semkne v alianci a plný síly se vrhne do stejně zpocených čelistí publika, které mu stejně už dávno spadly. Přesně jako cílená golfová rána přímo do jamky. Zní to přehnaně? Možná, ale kdo to zažil, ví, o čem je řeč!

Kapela dokáže vrátit do jazzové hudby jakýsi zdravý a dlouho postrádaný špín. A publikum si ho rádo vtírá do kůže - od České republiky přes Německo až po Španělsko a Portugalsko! Interně a jako název druhého alba sedmička svůj zvuk nazývá "JUNK". A jestli si ho vtíráš, polykáš celý nebo se do něj rovnou vrháš, je jen na tobě - v každém případě je to nakopnutí pro zdřímnutou taneční nohu!