Erstes Allgemeines Babenhäuser Pfarrer(!)-Kabarett - Kettensegen im Greis-Saal

Egon Krenz byl za Ericha Honeckera zhruba v podobné situaci jako princ Charles za královny Alžběty II.: většinu života strávil číháním ve stínu. Friedrich Merz zase musel čekat na kandidaturu na kancléře celou jednu Angelu Merkelovou - subjektivně tedy věčnost. Nástupnictví musí být ošetřeno.

Katolíci věří například tomu, že jejich kněz získal svou pracovní kvalifikaci - svěcení - přímo od apoštola Petra prostřednictvím řetězu požehnání, který nebyl přerušen zhruba 1 992 let. To zní samozřejmě šíleně, a proto se to popisuje pojmem "apoštolská sukcese" - protože latina bývala kdysi zhruba stejně supermodní jako dnes slovo "algoritmus": něco tajemného, čemu nikdo pořádně nerozumí, ale všichni věří, že je to nejspíš nesmírně důležité. Papežské volby jsou toho dobrým příkladem. Starce se zavřou do pestře vymalované kaple a pustí se ven teprve tehdy, když komorník v legrační uniformě spálí hlasovací lístky spolu s chlorečnanem draselným, aby vznikl "fumus albus" - tedy bílý dým.

Kdo se teď povýšeně usmívá, velmi se mýlí. Staromódnost je podceňovaná zbraň - mohla by být třeba meteorem, o který se roztříští Muskovy marťanské rakety. Kdo nastoupí po Donaldu Trumpovi? Goofy? Nebo pro změnu zase normální člověk? Svět nemusí být stále hloupější jen proto, že se stále točí.

Ve svém 17. programu se "Erstes Allgemeines Babenhäuser Pfarrer(!)-Kabarett" ptá, kolik síly se skrývá v odporu vůči modernosti. Kdo u toho myslí na ekologickou stopu své babičky nebo na okolnosti prvního francouzského polibku, je pravděpodobně na správné stopě.