Zavřená zahrada, otevřená zahrada

Červnové koncerty na střeše se staly již labovou tradicí. Znovu vás zveme do zahrady, kde pod otevřeným nebem se zvuky města spojí s hudbou.

Právě město inspirovalo Bobbyho Ge v jeho skladbě pro housle s elektronikou Doppelgänger Streets. Skladatel, procházející po ulicích, často pociťoval surrealismus sousedství křiklavých koncertních sálů a mrakodrapů s špinavými uličkami a chudými jídelnami. Fascinoval ho fakt, že stejná ulice pro jednu osobu bude synonymem luxusu a kultury, pro druhou bude ponurým, bezohledným očistcem. Ve městě se překrývají různé reality. Nekonkurují spolu - zdají se si navzájem nevšímat. To způsobuje, že po městech můžete chodit obsesivně bez konce. Nikdy nevíte, do kterého světa nečekaně vstoupíte.

Hudba umí obklíčit. Umí vstoupit do naší hlavy jako návratná myšlenka, od které se nelze osvobodit. V Michaela Gordona The Light Is Calling se krátké zvukové fragmenty nevyvíjejí, ale vytrvale cirkulují - neúprosně a hypnoticky. Podobně v Hypnosis Pawła Janase, kde se repetice stává přímo zážitkem - strhujícím a pohlcujícím, vedoucím k transu - stavu, v němž se percepce pozastavuje a hranice mezi kontrolou a její ztrátou se začíná rozmazávat.

Naopak v skladbě Rage against reply guy Báry Gísladóttir pociťujeme napětí mezi opakováním a rostoucí intenzitou – jako by energie, zpočátku uvězněná v uzavřeném okruhu, postupně hledala výstup. Zvuk zde funguje jako živá hmota – schopná transformace a odporu.

Hortus Conclusus, Hortus Apertus od Ewy Trębacz – světová premiéra tohoto večera – je skladba, v níž se izolované prvky reality zvětšují, fragmentují a vrství. Zavřená zahrada - prostor introspekce, ale také samoty a obsesivního návratu k detailu - postupně se otevírá, a zvuk, ztělesněný v hlase a nástrojích, vstupuje do vztahu s okolím – se vzduchem, prostorem.