Čtení se Sebastianem Beckerem "A přesto bude zase léto"

Když je Sebastianovi Beckerovi 28 let, umírá jeho otec. Tato ztráta je velkým šokem jeho života. Potom: ticho. Akustické trauma. Od té doby mu mnoho věcí přichází těžko, včetně mluvení o tom. Sebastian hledá slova a nachází: vzpomínky. Jsou to právě tyto vzpomínky - na jasné i temné dny - které mu vrací řeč. A když Sebastian začíná vyprávět o kbelících plných slunečnic, barevných ponožkách, zelených banánech, paywall'ech před nekrology, o lásce a chybění, jeho slova jsou jasná a zářivá. Všechna říkají totéž: Ahoj tati, chybíš mi.

"A přesto bude zase léto" vypráví o loučení. O zastavení času v chvílích hlubokého otřesu. O čase, který se nedá dohnat. O soucitu. O měkkosti. O nepochopitelném štěstí být naživu. O čekání na léto - a o jistotě, že toto léto přijde.