JOCHEN MALMSHEIMER - Wenn Worte reden könnten

Jak se sluší a patří - přivítání přítomných a k tomu dohoda o bezohledné otevřenosti ve všech bodech. Souvislost mezi nádražím a lepidlem je konečně znovu zmíněna - více než padesát let po konci války v Německu - přičemž úleva je sotva znatelná.

V dalším průběhu je vyčerpávajícím způsobem pojednána "Höhn-Angst" (strach z Höhn) "homo canidem tenens", vycházející z tehdejší severorýnsko-vestfálské ministryně životního prostředí a jejího nařízení o psech - a to i pro kantora. Kromě mnoha jiného je konečně rozvedeno, co by se stalo, "Wenn Worte reden könnten" (Kdyby slova mohla mluvit).

Řemeslo řeči - provozované téměř každým bez tušení a bez studu v jakékoli životní situaci - je složitější, než se obecně předpokládá. Zde se objasní proč. A snad po poslechu přistoupíme v budoucnu k slovu a zvuku s větší laskavostí. Alespoň plný naděje to tak doufám - chtělo by se napsat.

Foto: Jürgen Sprachmann