Heinrich del Core - Juhuu, moje žena bude babička!

Když Heinrich Del Core ve svých červených botách vypráví příhody z každodenního života, člověk by nejraději vykřikl: "To přece není možné! To si vymyslel!" Jenže všechny tyhle situace, u kterých se smějeme tak nevěřícně a od srdce, opravdu zažil. Heinrich Del Core je magnet na bizarní každodenní momenty, které pak předvádí s nenapodobitelným a odzbrojujícím šarmem.

A teď přišel ten okamžik: Heinrich bude děda. Nebo jinak řečeno: jeho žena bude babička! Nová situace obrátí všechno naruby. Ze dne na den je Del Coreův svět jiný. Kupuje kočárek, který stojí tolik, co dřív moped a dnes Thermomix. Stahuje pro ženu aplikace o miminkách a peče na rodinné kávové dýchánky bábovku. Pak se ještě koná svatba - ekologická a veganská. Jenže radost se nedostaví, když má člověk házet na novomanžele neloupanými celozrnnými rýžovými zrny.

Ale prarodičovství leccos vyřeší. Vezměme ložnici: kolikrát přišel o klidný spánek kvůli studeným nohám manželky, věčnému boji o peřinu nebo protože manžel hlasitostí a tlakem vzduchu konkuruje zahradnímu foukači listí. Když přijede vnouče na víkend, Heinrich prostě musí vyklidit pole.

Sebevědomí tím samozřejmě trpí. A nezní "děda" taky hrozně staře? Vlastně se cítí pořád mladý - kromě rána, když vstává. Tehdy klouby občas vydávají podivné zvuky. Ale žena ho vždy povzbudí: "Heinrichi, ty jsi fakt v kondici". Ona si s novou situací zdá se poradit mnohem lépe. Říká: "Být babičkou je jako být mámou - jen hezčí". Stárnutí ji nikdy netrápilo. Jednou nechala dětem lístek: "Jsme na hřbitově". A Heinrich pod to dopsal: "Ale vrátíme se".

Navzdory všem změnám život jde dál - a přináší nové příběhy.