Dota - ZMF Freiburg

Dota je zpátky s novými písněmi - nová kapitola, která přirozeně navazuje na dosavadní diskografii, a přesto zní svěže, jako by se v laboratoři písní objevila dosud neznámá přísada.

Pěkné na tom je: mohlo by to klidně být první album DOTY vůbec. Nic z toho, co na Dotě lidé milují, nechybí, ale hudba je ještě minimalističtější, poskakující - dospělí by řekli: kontrastnější. Texty míří ještě příměji do srdce temnoty, hledají s ještě větší oddaností a i v nejasném jsou jasnější. Možná je to i výsledek jejího ponoru do poezie Maschy Kaléko, jejímuž hudebnímu zpracování věnovala v posledních třech letech dvě alba.

DOTA - psáno velkými písmeny záměrně, protože jméno označuje víc než jen lyrické já Doty Kehr. Patří sem i komunita kolem ní, ve které hudba vzniká už několik let: kytarista Jan Rohrbach, bubeník Janis Görlich, klávesista Patrick Reising a baskytarista Alexander Binder. Spolu s touto kapelou Dota Kehr písně aranžuje a nahrává. Společně zapisují DOTA-formuli na tabuli: každé slovo znamená přinejmenším také svůj opak, všude otazníky, téměř žádné vykřičníky.

První singl Einfach zu abgelenkt hraje tuto hru dokonale. Kytara sedí v létě u jezera, syntezátor se třpytí. Bicí tančí stop-and-go, Dota zpívá, jako by musela hned odejít - o tom, že se nedokáže zavázat, a že to ostatní taky ne. ADHD jako společenská diagnóza.

V Kettenkarussell, jedné z těch písní, které umí napsat jen DOTA - uvolněné a napjaté zároveň, jako zamyšlený gumový míček - zpívá: "Čas otočit se k něčemu jinému / To je v pořádku, každodennost nesnesu." A k tomu groovuje kapela, pohání zpěvačku, jako by chtěla říct: "Ještě jedno kolečko."

Otázka: O čem mají songwriteři v těchto dobách zpívat?
Další otázka: Co jsou vlastně "tyto doby"?

Dota má odpověď.