Víš už, jak krásně to bude?

Víš už, jak budeme myslet
Víš už, jak budeme poznávat
Jak se budeme smát tomu, co přinese zítřek
a vzpomínáš ještě, jak to přece jen nebude
Všechno tu jako vždy...
Acht Eimer Hühnerherzen

Siggi Leupold strávil prvních 49 let svého života v Berlíně, hrál na pozoun a pozoroval křižovatku Danziger Straße a Schönhauser Allee. Někdy si s přáteli dal pivo a byl šťastný. Až mu jeden z přátel - cizinec, kterého poznal u Konnopkeho - krátce před jeho padesátými narozeninami položil otázku: "Víš už, jak krásně to bude?", a Siggi odpověděl: "Ne, nevím. Ale rád bych to věděl." Načež bez váhání nastoupil do nejbližší tramvaje - veselý, bezstarostný a plný nápadů na příští sólový pozounový výstup.

Režisér Milan Peschel se spolu s ansámblem a kapelou Acht Eimer Hühnerherzen hudebně přibližuje tématu, které se týká všech herců a hereček tohoto divadla - inkluzi. Ptají se: v čem spočívá smysl života pro herce se zdravotním postižením? Jak definují štěstí? A jaký je vlastně náš vztah k minulosti a budoucnosti? Proč mnoho věcí z východního Berlína už nemá své místo? Není vlastní identita úzce spjata se vzpomínkami na dětství? Ve městě, kde vzpomínky neustále mizí, se v noci, když se uklidní, společně filozofuje o životě. Jde o možnosti a výhody přizpůsobování se, přednosti pomalosti a o to, co je skutečně důležité.