My Fair Lady

Muzikál Fredericka Loewea.

Libreto a texty: Alan Jay Lerner, podle "Pygmaliona" Bernarda Shawa a filmu Gabriela Pascala.

V anglickém jazyce s německými titulky.

Londýn 1912. Před operou si jazykovědec profesor Higgins všimne prodavačky květin Elizy Doolittle, která si brebentí v drsném cockney dialektu. Fascinován a zároveň zděšen vsadí se, že dokáže Elizu během několika měsíců svými lingvistickými metodami proměnit v "pravou dámu". Na dostizích v Ascotu a na diplomatickém plese má prokázat, čeho dosáhla. Jenže otázka zůstává, kdo tu vlastně koho "vychovává" - emancipovaná Eliza totiž pořádně zamíchá i Higginsovým životem.

V dramatické předloze George Bernarda Shawa "Pygmalion" je objektem lásky socha, zatímco v muzikálu Alana Jaye Lernera a Fredericka Loewea je člověk formován skrze jazyk. "My Fair Lady" získal v roce 1956 Tony Award za nejlepší muzikál a filmová verze s Audrey Hepburn ho proslavila po celém světě. V roce 2026 se celý svět dívá na Cáchy kvůli Světovým jezdeckým hrám (FEI World Championships). Právě to byl pro intendantku a režisérku Elenu Tzavaru podnět slavit tuto událost velkým muzikálovým klasikem "My Fair Lady" s ústřední scénou v Ascotu na cášské scéně.