HG. Butzko - Das wolln wir doch mal sehn

Karavana jede dál. Jen kam - to je ta otázka. Přitom docela překvapí, jak rychle se člověk může cítit odstavený na vedlejší kolej, když mezitím není jasné, kdo se točí rychleji: svět, nebo lidstvo? Jídlo si dnes neobjednáváme u číšníka, ale u terminálu. Partnerství se neuzavírají, ale přejíždějí prstem. Auto řídí řidiče, ne naopak. Fake a fakt uzavírají pochybný pakt. A nakonec vládnou hlupáci a šarlatáni ve všech koutech světa.

A když člověk konečně dosáhne věku, ve kterém by mohl vyprávět dětem pohádky, zjistí, že ty se raději baví se svými telefony. Dokud samy nedosáhnou tohoto věku a nezjistí, že aplikaci sníst nejde.

Ale HG. Butzko se nenechá odstavit na vedlejší kolej ani uplatit skromnou almužnou. Žádné myšlenky na důchod nebo rezignaci - jen ven z echokamer a bublin a rovnou do plné, syrové reality bez sítě a bez záchranné podlahy.