Richard III.

Shakespearova hra Richard III., poprvé uvedena kolem roku 1593, patřila již za života dramatika k jeho nejúspěšnějším kusům. Titulní postava fascinuje dodnes - nejen kvůli její bezohledné, s rozkoší vystavované amoralitě. V evropské dějinách divadla se z fyzické "deformity" Richarda stala symbol morální zkázy, ztotožnění postižení se zlostiností, které se hluboko vepsalo do kulturní paměti.

Inscenace v divadle RambaZamba právě tato přiřazení zpochybňuje. Společně s autorkou Antigone Akgün je Shakespearův text přepsán: Richard se neobjevuje jako "démonický tyran", nýbrž jako někdo, jehož zmocnění se rodí z prožitků vyloučení, posměchu a strukturálního ableismu - nekompromisně, třpytivě, neúprosně. Režisérka Julia Wissert zaměřuje pozornost na politické otázky: Kdo má přístup k moci? Kdo smí být viditelný? Jaké násilí vytváří společnost, která své outsidery trvale znehodnocuje?

Textová verze Wissert a Akgün se pohybuje mezi shakespearovským rytmem a dnešní nadsázkou a činí hněv, vtip a odpor cítitelným v dialozích. Různá těla a hlasy herců divadla RambaZamba vytvářejí prostor, v němž se norma a odchylka neustále znovu vyjednávají.