Zůstaň do zítřka - Stárnutí v sebeexperimentu

Může stáří víc než děsit - totiž svádět k snům a naději? A protože nikdo neví, kým budu ve stáří, doprovázím se sama na scéně, dokud to jde. Teď! Čím mladší, tím lépe. Stáří cítit, chápat - v sebeexperimentu.

Radostné i smutné příběhy života zůstávají napsány v tváři, shromažďují se v archivu těla. Jaké stopy zanechává stáří? Jde na časové ose života dopředu, dozadu nebo bokem - a jakou rychlostí?

Jesště chvíli předtím prodavačka při nákupu balení Mon Chéri žádá průkaz, o chvíli později říká lékárnice: "Jaké ještě léky berete?" Která první kola přijdou, když první první kola už jsme prožili? Shoduje se to, co společnost přisuzuje mladému tělu, se zážitkem herečky, která místy cítí dech stáří, ale stále je vnímána jako mladá?

V sólové performance Leah Wewoda prostřednictvím hry s maskou - svým alter ego v doslova slova smyslu - zkoumá, jak se stárnutí cítí v těle mladé ženy. Mezi transformací a projekcí se setkává se stárím jako s tělesnou zkušeností a společenským přisouzením - spíše jako pozvání k představivosti než jako jistota.