Julius Fischer - Nenavidim lidi. Jedno rozmnozeni

Julius Fischer vlastne uz nechtel lidi nenavidet. Siret pozitivni naladu, rozdat komplimenty, milovat a byt milovan. Jenomze lidi do toho nepocital. A pak jeste dostal dve deti. Slovo "dostal" je mozna silne - byl u toho. Napsal o tom knihu. O cem?

V Lipsku je tma. Vsichni spi. Vsichni? Ne. Jedno dite klade zurive odpor. Otec, ktery se autorovi neni zrovna nepodobny, saha po posledni moznosti: projizd'ce s kocarem. S nejistym vysledkem a neodhadnutelnou delkou. Jako Odyssea. A samozrejme po ceste potka lidi. Bohuzial. A premysli o rodicovstvi. Zatimco sam rodicem je. Unavenim rodicem. Coz situaci neulehcuje.

Kniha pro vsechny, kdo deti maji. Nebo mit nechteji. Nebo nevedi, co je Odyssea. V programu ke knize cte - jak si kazdy dokaze predstavit - nejvetipnejsi texty a mezi nimi zpiva milostne pisne bez stastneho konce. Na turne vyrazil vlastne proto, aby si konecne vyspal. Ne na jevisti, jasne. Leda ze by chtelo spat i publikum - pak z toho bude pekna skupinova terapie. A kdyz uz tak jako tak brzy svet skonci, takovy vecer neuSkodi.

Co publikum ceka: vtipne texty, vtipne pisne, prestavka, pripadne spolecna spankova terapie, dloooouhe rodicovske rozhovory u knihovniho stolku.
Co nebude: basne (jeho sbirka "Stille" je bohuzial prave vyprodana, nebo jeste nevysla, nebo jeste nebyla napsana), fotky deti, crowdwork, livepainting, konspiracni teorie.

Sam autor k tomu rika: "Sel bych se na to podivat, kdybych tam sam nevystupoval!"