Julius Fischer - Nenávidím lidi. Rozmnožování

Julius Fischer si původně přál přestat nenávidět lidi. Šířit pozitivní náladu, rozdávat komplimenty, milovat a být milován. Ale nepočítal s lidmi. A pak měl ještě dvě děti. Měl - byl u toho. Napsal o tom knihu.

V Lipsku je tma. Všichni spí. Všichni? Ne. Jedno dítě se zacíleně brání. Otec, kterému se autor vůbec nepodobá, sáhne k poslední možnosti: procházka s kočárkem. S nejistým výsledkem a nepředvídatelnou dobou trvání. Jako Odyssea. Samozřejmě potkává lidi. Bohužel. A přemýšlí o rodičovství - zatímco zároveň je rodičem. Vyčerpaným rodičem. To nepomáhá.

V programu ke knize Fischer čte nejzábavnější texty a mezi nimi zpívá milostné písně bez happy endu. Co publikum očekává: zábavné texty, zábavné písně, přestávka, případně společná spánková terapie, dlouhé rozhovory o rodičovství u stolu s knihami. Co nebude: básně (jeho sbírka "Ticho" právě vyprodána, nebo ještě nevyšla, nebo ještě není napsána), fotky dětí, interakce s publikem, live painting, konspiračních teorií.

Sám autor říká: "Šel bych se na to podívat, kdybych sám neměl auditci!"