Vecerni hudba - Bachovy suity pro violoncello solo

Program:

Johann Sebastian Bach (1685-1750)

Suita G dur
Prélude, Allemande, Courante, Sarabande, Menuet I a II, Gique

Suita D dur a cinq cordes
z ní: Sarabande, Gavotte I a II

Suita c moll discordable
Prélude, Allemande, Courante, Sarabande, Gavotte I a II, Gique

Približne 20 let poté, co byla tato hudba zapsána, vyjádril J. A. Scheibe svůj pohled na žádoucí postoj hudebníka-praktika:

"Všichni praktičtí hudebníci by měli obecně dbát na to, aby zpívali a hráli v souladu se záměrem skladatele, a tedy vyjadřovali všechny noty čistě a zřetelně. Nežádam proto vůbec, aby praktický hudebník okamžitě zpíval nebo hrál každé dílo, které mu je předloženo, aniž by je blíže znal. [...] Žádam spíše, aby byl schopen ta díla, která měl čas a příležitost prostudovat, zpívat a hrát čistě, zřetelně, řádně a s náležitým důrazem. Věřím ostatně, že se bez zázraku neobejde, aby [...] těžké dílo bylo předvedeno v plné kráse, pořádku a důrazu, jak odpovídá záměru skladatele, jak to vyžadují vlastnosti slohu a všechny ostatní příslušné okolnosti."

Pro mě má práce na violoncellových suitách něco z horolezectví, jaké se provozovalo před 150 lety: člověk plánuje, namáhá se, riskuje pády - a co zůstane na konci? Právě to poznání, že nejvyšší vrchol zřejmě leží úplně jinde. To je jen zčásti způsobeno tím, že původní notový materiál - v tomto případě rukopis J. S. Bacha - se nedochoval. Existuje již přes 100 vydání v moderním notopisu, vycházejících z dochované kopie druhé Bachovy manželky a pozdějších opisů. Najde se tím ale lépe cesta? Jeho jazyk můžeme jen tušit - původní frázování a akcenty se nedochovaly. Víme alespoň, pro koho...