Maryla

Lze pro ideál sportu a olympiády zavřít oči na porušování demokracie, svobody slova a lidských práv? Jsme jako jednotlivci bezmocní vůči okolní realitě - nebo si jen chceme zůstat bezmocní? Může jeden osamělý gest být jiskrou větší změny?

Předstupněm těchto otázek je příběh Marie Kwaśniewské - oštěpařky, která na Olympiádě v Berlíně v roce 1936 získala bronzovou medaili. Její gesto se spuštěnýma rukama, její postoj v pozoru bez poslušnosti - údajně zapůsobily na Hitlera. Fotografie, kterou nenáviděla, se stala jejím osobním válečným pasem, průchodkou k záchraně lidí.

Hra vypráví o mechanismu propagandy: o tom, jak německý fašistický stát využil myšlenku her k budování iluze spravedlivého systému. Před očima sportovců, funkcionářů a komisí z celého světa se rodil Hitlerův cirkus a divadlo. Stala se berlínská Olympiáda varováním? Ne - protože tento mechanismus jsme setkávali později mnohokrát: Berlín, Mnichov, Moskva, Peking, Soči, Katar, Montreal, Los Angeles, Mexiko, Korea, Brazílie, Paříž...