HG. Butzko - Das wolln wir doch mal sehn

Karavana jede dál. Jen kam, to je otázka. Přitom je zarážející, jak náhle se člověk může cítit odstavený na vedlejší kolej, jen proto, že není jasné, kdo se tady vlastně rychleji zblázní: svět, nebo lidstvo?

Jídlo si dnes neobjednáváme u číšníka, ale u terminálu. Partnerství se neuzavírají, ale přejíždějí prstem. Auto řídí řidiče, ne naopak. Fake a fakt uzavírají pochybný pakt. A nakonec vládnou hlupáci a podvodníci ve všech koutech světa.

A když člověk konečně dosáhne věku, ve kterém by mohl vyprávět dětem pohádky, zjistí, že ty se raději baví se svými telefony. Dokud samy nedosáhnou tohoto věku a nezjistí, že aplikaci sníst nejde.

Ale HG. Butzko se nenechá odstavit na vedlejší kolej ani uplatit skromnou odměnou. Žádné myšlenky na důchod nebo rezignaci - naopak: pryč z ozvěnových komor a informačních bublin a rovnou do plné reality bez sítě a bez záchranné podložky. "Das wolln wir doch mal sehn" - to je kabaret, satira, přímá řeč, s lidskou, nikoli umělou inteligencí.