Bad Schmiedeberské Mistrské koncerty - Genius Mozart

Úvod do koncertu:

Frank-Immo Zichner hraje čtyři Mozartovy sonáty.

Mozartovy klavírní sonáty KV 310, 330, 332 a 333
Když si dnes poslechneme čtyři klavírní sonáty Wolfganga Amadeuse Mozarta, setkáváme se nejen s "pěknými klasickými díly", ale s překvapivě širokým emocionálním spektrem. Mezi ponurou a-mollovou sonatou KV 310 a veselými, operně zářícími sonatami KV 330, 332 a 333 se rozprostírá panorama Mozartova vídeňského klavírního stylu: elegantní, zpěvný, virtuózní - a přitom hluboce lidský.

Mozartovy klavírní sonáty vznikly původně nikoli pro velké koncertní sály, nýbrž pro soukromé salóny a domácí hudební potřebu. Právě proto působí tak bezprostředně: nemluví monumentálně, ale osobně. Přesto v nich již tkví ona dramatická síla, kterou měl později rozvíjet Beethoven.

Sonáta a-moll KV 310 - Vášeň a otřes
Sonáta KV 310 zaujímá mezi Mozartovými klavírními sonatami zvláštní postavení. Vznikla v roce 1778 během Mozartova pobytu v Paříži - v období velkého osobního krize. Během této cesty zemřela jeho matka Anna Maria Mozartová; současně se rozpadlo mnoho jeho profesních nadějí. Mnozí posluchači proto vnímají sonátu jako jedno z nejpersonálnějších a nejdramatičtějších Mozartových děl. Již první věta začíná neobvykle ostře a neklidně: žádná dvorská elegance, nýbrž nervózní energie, tvrdé akcenty a téměř tragický tón. A-moll je u Mozarta často tóninou existenciálního vzrušení - vzpomeňte si později na velkou c-mollovou klavírní sonátu KV 457 nebo na scény v "Don Giovannim".

Pomalá věta působí zpočátku útěšně, ale stále se znovu vynořují bolestivé disonanty. V závěrečné větě Mozarta ženou hudbu do dechberoucího presta. Virtuozita zde slouží ne k lesku, nýbrž k vnitřnímu napětí.

KV 310 ukazuje Mozarta, který daleko přesahuje obraz "milého klasika": zranitelného, dramatického a hluboce napjatého.