Bílé plátno

Čtení "Bílého plátna" s Corinnou Harfouch a Hideyo Haradou na základě stejnojmenného románu Antanase Škėmy

"Bílé plátno" je milníkem moderní litevské literatury. Vzniklý v newyorském exilu, Škėmův román vypráví na základě jeho vlastní biografie o životě litevského emigranta Antanase Garšvy. V New Yorku na počátku 50. let se živí jako výtahář v největším hotelu města. Jeho každodenní jízdy nahoru a dolů ve výtahu se mu zdají jako Sisyfova práce (což Škėmovi vysloužilo označení "litevský Camus"). Hloupá repetice stejného, spolu s přetížením podněty zdánlivé reality amerického megamesta, vyčerpávají a tak už neurastenického Garšvu, který se vidí jako básník, narozený zanechat verše pro věčnost.

V expresionistickém a asociativním stylu, protkáném episodickými retrospektivami z vlastního dětství a mládi, probuzením první lásky a její nutnou ztrátou, politickou indoktrinací v rodné zemi, konečně emigrací, se otevírá nejen přesný, mnohotvárný psychogram člověka poháněného a bloudícího, ale zároveň posměšně znetvořená mozaika 20. století ovládaného ideologiemi: od socialistického Kaunasu v Litvě až po duchovně vyprázdněný, kapitalisticky vykleštěný poválečný New York, pod jehož lesklým povrchem Škėmovým bezohledným skalpelem prosvítá cákající se hnisavý obsah.

Překladatelka Claudia Sinnig přenesla tuto jemně komponovanou tirádu ve vší její drsnosti, zoufalství a jazykové výbušnosti a dala tak Škėmovi poprvé vůbec německý hlas. Pro české čtenáře pozdní, ale opravdové znovuobjevení.

Při čtení hraje hudba důležitou roli. Pianistka Hideyo Harada hraje klavírní skladby od Bacha přes Mozarta, Chopina a Schumanna až po Čiurlionise a Bartóka.

Čtení: Corinna Harfouch